Dcera hudebního skladatele Josefa Vejvody (72) a vnučka hudebního skladatele Jaromíra Vejvody (†86) zkrátka musela kráčet v rodových stopách, jinou šanci neměla.
Narodila se roku 1980 v Praze. Poprvé se před kamerou objevila jako devítiletá v seriálu Území bílých králů. Vystudovala Pražskou konzervatoř, hudebně dramatický obor, a už během studií hostovala v Divadle na Vinohradech.
Od roku 1998 patří do stálého souboru Divadla Na Fidlovačce. Herečkou chtěla Zuzana Vejvodová (37) být už v mateřské škole a tohle odhodlání jí vydrželo až do chvíle, kdy se po základní škole rozhodovalo o dalším studiu.
Muzikantské vlohy si přinesla z rodiny s dlouhou a slavnou tradicí, ale hra na klavír jí nešla zdaleka tak dobře jako starší Monice (42), která vystudovala skladbu a dirigování, a vykročila tak ve šlépějích dědečka Jaromíra, autora světově proslulé skladby Škoda lásky, a tatínka Josefa, skvělého jazzmana.
Také vás může zajímat … 
Miro pro Katku tajně složil zamilovanou píseň
Je dítětem slovenského otce Šimona a anglické matky Ruth. Žbirkovi rodiče se seznámili za války ve Velké Británii poměrně kuriózním … Zobrazit více
Populární díky Libušce Když se řekne Zbraslav, vybaví se Zuzaně především festival Vejvodova Zbraslav, který zde spolupořádá její tatínek a jeho dva bratři každoročně v září k dědečkově poctě. Zuzaniny vzpomínky na slavného dědečka jsou bohužel jen útržkovité.
Byla ještě malá, když zemřel, a tak si pamatuje pouze střípky. Třeba jak mu o Vánocích před večeří s tatínkem a se sestrou hráli a zpívali koledy. Byl to nesmírně laskavý a skromný člověk. V televizi jsme půvabnou tmavovlásku viděli v řadě pohádek a inscenací, v seriálech Když se slunci nedaří, Nemocnice na kraji města, Četnické humoresky, Hraběnky.
Objevila se také ve filmu Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky. Úspěšně se zhostila shakespearovských rolí v inscenacích Jak se vám líbí, Romeo a Julie, Othello, Komedie omylů, Večer tříkrálový v rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě.
Nepřehlédnutelná byla v seriálu Ulice, kde celá léta hrála Libušku Nekonečnou, svobodnou matku, tatérku a týranou ženu. Tato role jí přinesla popularitu. Seznámili se v divadle „Škoda lásky jsem nikdy neřekla,“ zapřísahá se okatá tmavovláska.
Snad je to i tím, že měla idylické dětství, díky němuž získala, jak sama tvrdí, výborný „radar“ na lidi kolem sebe. Je přesvědčena, že by nevěnovala lásku někomu, kdo si ji nezaslouží. Z rodného hnízda nijak nespěchala, osamostatnila se ve dvaadvaceti letech, kdy se přestěhovala do útulného bytu v Hostivici u Prahy.
S novým bydlením vstoupil do jejího života i důležitý muž – kolega z divadla Pavel Nečas (52). Setkali se v seriálu Ulice, ale žili spolu ještě předtím, znali se totiž z Divadla Na Fidlovačce. Moravan tělem i duší, absolvent brněnské konzervatoře, úspěšný herec Pavel Nečas nakonec přeje jen zakotvil v Praze, drží ho tady práce i krásná partnerka.
Prošel všemi možnými seriály, viděli jsme ho v Černých baronech, Okresním přeboru, Ulici, Ordinaci v růžové zahradě i Vinařích. Svoje seriálové působení komentuje všestranný herec s humorem: „Byl jsem zastřelen před několika lety v Ulici, potom jsem se stal bossem přes maso v seriálu Okresní přebor, později jsem to dopracoval až na hejtmana v Ordinaci.
“ Těhotná dostávala facky Se Zuzanou se nevzali, oba svorně tvrdí, že svatbu nepovažují za klíč ke štěstí. Miminko si oba přáli, na tom se shodli. Neplánovali jej, nikam nespěchali. Poté, co spolu spokojeně žili už asi dva roky, Zuzana otěhotněla.
Těhotenství ovšem překvapením bylo. Přinejmenším pro štáb seriálu Ulice, neboť bylo tedy potřeba rychle předtočit některé scény, které se plánovaly na daleko později. Za zmínku stojí i fakt, že se jednalo o scény domácího násilí, jehož obětí byla v seriálu právě Zuzana Vejvodová.
Těhotná! A zvládla to se ctí. Dokonce se nechala slyšet, že myslí jen na to, aby ty vyhrocené scény působily co nejopravdověji a snaha herců nepřišla vniveč. Padaly skutečné facky, musela vydržet i pořádnou herdu do zad.
Sotva dotočila, v duchu si s ulehčením pomyslila: zaplaťpánbůh, že jde jen o fiktivní, pracovní nářez, a doma se mi podobné věci nedějí. A jdeme to žehlit! Když Zuzana přišla na to, že pod slupkou drsňáka se schovává něžný člověk, řekla si, že by to mohlo fungovat.
O partnerovi tvrdí, že má ty opravdu důležité věci v životě srovnané správně. Je to tolerantní muž se smyslem pro zodpovědnost, lze se na něj plně spolehnout a nechybí mu ani smysl pro humor. Umí se na nepodstatné problémy podívat s nadhledem a Zuzaně je s ním jednoduše dobře, cítí se šťastná.
Paradoxní je, že právě tenhle člověk hraje samé lumpy. „Přitom bych ho osobně šoupla do skupiny mužů, na které je spolehnutí, nebo do kategorie chlapů, s nimiž je legrace,“ říká Zuzana o vlastnostech přítele, který ztvárňuje vesměs padouchy.
Jejich společná domácnost nebývá vždy tichoučká. Herčka připouští, že mezi dvěma lidmi se objeví vždycky něco, o čem se nedokáží hned domluvit, ale Nečas není typ, který se vydrží zlobit. Ani ona neumí být dlouho rozčilená, a tak jeden nebo druhý jdou nedorozumění velmi brzy žehlit.
Dohoní sestru? V lednu 2012 se narodilo vysněné miminko jménem Jonáš (6), snad ve všech novinách se objevily fotografie, jak si šťastní rodiče odnášejí chlapečka z porodnice domů. Tatínek byl ze synka nadšený, nechal se slyšet, že by se nebránil otcovské dovolené.
Pak ovšem nastal spíš pravý opak: jako hlavní živitel rodiny musel naskočit do pracovního rychlíku a uhánět takovou rychlostí, až se toho sám lekl. Prohlásil, že skloubit práci a rodinu se mu daří velmi špatně a je z toho nešťastný.
Přitom Zuzanina sestra Monika vychovává potomky dokonce čtyři. Zeptáte-li se Zuzany, zda sestru v tomto směru dohoní, začne se smát: „Ne, to nejsou závody, nikoho dohánět nebudu, jí to samozřejmě ze srdce přeju.
Jeví se jako šťastná se svou velkou rodinou, klobouk dolů před ní. Ale je to tedy záhul!“ Když má splín, uklízí Přehnané ambice Zuzana nemá. Dopřává si jen sen o tom, mít dobrou práci a skloubit ji s rodinným životem.
Dítě je podle ní středobodem všeho, hlavní je, aby bylo zdravé a šťastné. Chvíle se synem si užívá o to víc, že může zároveň pracovat. Tušila, že nebude ten typ, který vydrží celé roky na mateřské. Hraní jí dodává sílu, nabíjí ji energií, kterou potřebuje pro syna, a funguje to s úspěchem i opačně.
Zatím ani nepotřebuje žádnou chůvu, péči o dítě zvládá na jedničku díky nejbližším příbuzným. Když má paní domu splín, pustí se do uklízení. Udělá si tak pořádek i sama v sobě. Je si vědoma toho, že tím nevyřeší každou situaci.
Když se kolem ní všechno hroutí, hroutí se také. Pak si ale vzpomene na lidi, kteří jsou na tom daleko hůř a řeší opravdové problémy. V tom jí pomohla i role v Ulici. .
