Jeho rodiče se seznámili na sklonku druhé světové války, když oba bojovali na barikádách během Pražského povstání. A právě v rozbombardované Praze vznikla jejich láska. Vzali se a dva roky po válce se jim narodil syn Viktor (71). Jeho maminka v padesátých a šedesátých letech profesionálně vystupovala na nejrůznějších estrádách a jezdila s Vesnickým divadlem.
Nekonečné zájezdy a kočování po celé republice ale Viktora od uměleckého světa spíš odradily. Jeho tatínek zase celý život pracoval jako technický úředník a byl velkým motoristickým fandou. Původně se měl stát inženýrem, ale když Němci vysoké školy zavřeli, musel studia ukončit.
Viktor vyrůstal v Karlíně, a když nastoupil na základní školu, na přání maminky začal chodit do dramatického kroužku. Svou první roli v televizi dostal už šesti letech. Maminka ho odvedla na živé vysílání, kde měl přeběhnout přes jeviště a zvolat: „Koza! Utekla nám koza!“ Moc se mu to nepovedlo, ale přesto dostal honorář 50 Kčs, za který si koupil sandály.
Brzy se stal vyhlášeným třídním šaškem a díky tomu často klečel za trest v rohu, dostával ukazovátkem přes ruce a prožíval první veřejné ponížení. Když mu bylo deset let, rodiče se rozvedli. Viktora celá rodinná situace dost zasáhla.
Také vás může zajímat … 
Pád na chodník měl po roce a půl pro Karin Dor smrtící následky!
Její nejslavnější rolí byla Vinnetouova láska Ribanna, ale Karin Dor (+79) byla i první … Zobrazit více
Všechny společné chvíle s jedním nebo druhým od té doby prožíval velmi intenzivně.
Místo novináře hercem
Na divadlo ale v dětství vůbec nemyslel, naopak, měl docela jiné zájmy. Víc mu voněl benzin a tátova kožená motoristická bunda. Aby se co nejrychleji osamostatnil, začal koketovat s profesemi, které by mu zajistily stálý příjem. Chtěl být lesníkem a jeden čas i novinářem. Psal povídky, básně a vydával školní časopis.
Pak se přihlásil na vojenskou školu, prošel i zdravotní prohlídkou, ale nakonec tam nenastoupil. S odřenýma ušima tedy vystudoval gymnázium v Říčanech. V té době se Viktor začal více zajímat o poezii. Jeho kamarád a spolužák z gymnázia Miroslav Masopust (†65) pro něj byl takovým vzorem, že se kvůli němu přihlásil na DAMU.
Ovšem při cestě na konkurz v zatáčce spadl z kola a nalomil si přední zub.
A ten mu právě při replice, kterou horečně na zkoušce deklamoval, vypadl.
Potkali se na schodech
Když zkroušeně odcházel, potkal na chodbě pokuřující profesorku Vlastu Fabianovou (†78). Sdělila mu, že na podzim už musí mít chrup v pořádku. Viktor pochopil, že byl přijat. Nastala herecká studia v atmosféře uvolněných šedesátých let. Viktor měl báječné profesory, mezi které patřila nejen Fabianová, ale i Miloš Nedbal (†76), Rudolf Hrušínský (†73) a Václav Voska (†63).
Do své ženy Jany (70), tehdy ještě Drchalové, se prý zamiloval dřív, než ji spatřil. Stačilo, že zaslechl od nějakého spolužáka její jméno a už prý tušil, že to bude jeho životní láska. Pak se potkali na schodech na DAMU, ohlédli se po sobě a přeskočila mezi nimi pověstná jiskra. Začali se spolu přátelit a nakonec se do sebe zamilovali.
Brali se, když Viktor absolvoval a Jana byla ve čtvrtém ročníku. Svatbu měli na Novoměstské radnici jen se dvěma svědky, bez rodičů. Společné soužití začínali s pár korunami v kapse. Měli dva hrnky a dokola vařili špagety, které servírovali do krabic od filmů. Už tehdy jim bylo jasné, že to bude láska na celý život.
Jejich idylické manželství ale zažilo i úplné zatmění, když Jana zjistila, že Viktor měl v osmdesátých letech milenku a jeho vztah nezůstal bez následků. Narodila se mu dcera.
Jana tehdy dokázala celou situaci ustát s chladnou hlavou a manželství vydrželo.
Divadlo nadevše
Po škole dostal nabídku stálého angažmá od ředitele Městských divadel pražských Oty Ornesta (†89). Tehdy prý málem omdlel štěstím. Viktor tu pak na jevišti potkával samá esa, jako byli Josef Bek (†76), Marie Rosůlková (†91), Svatopluk Beneš (†89) i Václav Voska. A právě jeho bývalý profesor mu v zákulisí předával svoje životní zkušenosti.
Viktor v divadle zůstal i po nuceném odchodu Oty Ornesta.
Milovník komedie
V roce 1983 ale nakonec scénu opustil a přešel do Divadla na Vinohradech. I tady se setkal s řadou lidí, kteří ho v jeho herectví posunuli dál. Pro Viktora je důležitý humor a v životě ho řadí na to nejpřednější místo. Sám říká: „Komedie je loterie, vyhozené papírky s číslem, které máte chytit, a teprve s divákem zjistíte, jak na tom jste.“ Zažil ale i to, kdy se z humoru stalo pokleslé umění.
Se svojí ženou si zahrál v 70. letech ve snímcích jako O Pomněnce, Holka modrooká nebo Měsíční tónina, ale jinak se společným rolím spíše vyhýbají. Ačkoli oba patří mezi uznávané herce, svoje syny od kumštýřského světa odrazovali. Přesto se jejich starší syn Martin (45) stal hercem. Ten mladší, Jan, se ale živí jako počítačový grafik.
Oba mají už děti a hereckému páru tak dělají radost čtyři vnoučata. Z výsluní do ústraní První televizní a filmové role přišly na začátku 70. let. Svůj herecký talent a šarmantní kultivovaný vzhled předvedl ve filmu Milenci v roce jedna nebo v seriálu Nemocnice na kraji města, kde si zahrál zraněného hokejistu. Následovala pohádka S čerty nejsou žerty či později seriál Četnické humoresky.
Kromě herecké kariéry Viktor také v devadesátých letech učil na DAMU a spolupracoval s Rozhlasem. V roce 2016 převzal na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2016 Cenu Thálie za výkon v rozhlasové hře. Ještě téhož roku se k překvapení všech rozhodl pověsit herecké řemeslo na hřebík. Řekl, že si chce odpočinout, více se věnovat rodině, chodit do přírody a cestovat.
S domovským divadlem se rozloučil představením o dvou stárnoucích komicích Vstupte!, které hrál stokrát.
Hurá na kolo
Užívá si penze, ale práci neodmítá. Naposled si zahrál v komediálním seriálu Dabing Street a v krimi seriálech Labyrint či Clona. Letos půjdou v televizi další detektivky, kde se objeví. Ve fyzické kondici se udržuje cyklistikou. Jak sám říká: „Pohyb mimo profesní život je důležitý. Aby se člověk vzpamatoval a nadechl.“
