V mládí bojovala s nadváhou, nepřijali ji na JAMU, ale Valérie Zawadská (59) se nevzdávala a šla si za svým hereckým snem. Dokázala dokonce mistrovsky uplatnit i svůj drsný hlas!
Přímo o herectví Valérie Zawadská jako malá neuvažovala, rozhodně si ale vzpomíná, že si vždycky přála být vidět. Záviděla tak starší sestře, když nastoupila do tanečního a dramatického kroužku. „Když mi bylo dvanáct, měli jsme ve vesnici hrát loutkové představení. A mně se za tím paravánem nelíbilo,“ vzpomínala.
„Proč má být vidět jenom kousek mé ruky a nějaký maňásek, když chci být vidět celá?
A podařilo se.“
Také vás může zajímat … 
Úpadku kariéry Meg Ryan nezabránila, ani když šla do naha!
Nejslavnější roky si Meg Ryan (56) prožila v 90. letech. Se současnými plastickými úpravami se … Zobrazit více
Dětské stěhování a pády
Rodiče Valérie se často stěhovali za prací v zemědělství. „Zvláštní, že si pamatuji situaci, kdy mi muselo být asi dva a půl roku,“ líčila herečka. „Seděla jsem ve staré vétřiesce, která měla motor mezi sedadly. Na tom jsem seděla a živě si vybavuji, jak mě to hřálo do zadku. Jako by to bylo předevčírem.
V životě jsem se stěhovala tolikrát, že pokud se budu stěhovat ještě jednou, tak to bude po devatenácté a to už by mohlo stačit. “ Do osmi let žila Valérie na Krnovsku, pak rodina přesídlila do Loučné nad Desnou. Díky povolání rodičů měla herečka už od mládí blízko ke koním, což později využila i při své práci.
„Maminka jezdila skvěle nejen na motorce, ale i na koni, a obojímu mě chtěla naučit,“ vzpomínala v jednom rozhovoru. „Sedly jsme na motorku a jely po málo frekventované silničce, která vedla po vrstevnici kopce. Zleva sráz, zprava stráň. Já zoufalou rychlostí pět kilometrů v hodině dostala smyk a spadly jsme. Naštěstí na stranu do stráně.
Ale tím pro mě řízení motorových vozidel skončilo. Pár dní na to mě vzala ke koním. Byl krásný srpnový večer. Přenádherná kobyla Klára. Vylezla jsem na ohradu, hupsla do sedla a máma stačila jen říct, ať chytnu otěže a stisknu holeně. Asi jsem stiskla moc.
Klára se postavila na zadní a já žuchla na zem.“ Na koně pak sedla znovu až při filmování seriálů Četnické humoresky.
Kvůli váze roli nedostala
Už jako malá Valérie ráda a dobře recitovala. Přinášelo to s sebou i hodně dojemné chvíle – jako třeba když se utopila desetiletá holčička ze základní školy, kam Valérie chodila. „Třídní učitelka mě požádala, abych přečetla rozloučení. Vím, že mi text čitelně napsala na papír ze sešitu.
Přečetla jsem to, a když jsem říkala poslední větu „Posíláme ti poslední sbohem“, tak to „sbohem“ už jsem nezvládla a plakala jsem.“ V Šumperku studovala Valérie gymnázium a chodila tam také pravidelně do divadla. Když jí bylo šestnáct let, moc si přála dostat šanci, která se nabízela. Režisér Jiří Císler (+76) zde totiž připravoval hru Charleyova teta.
„Přišel si k nám vybrat holky do tohoto představení, ale mě vynechal s tím, že jsem při těle!“ popisovala své tehdejší zklamání. Pravdou je, že s kilogramy navíc měla problémy. „Do osmnácti jsem měla dost nadváhu,“ přiznala. „Nevím, jestli jsem se za to styděla, jestli mi to vadilo.
Asi trochu ano, protože si vzpomínám, že mě v pubertálních letech vlastně zachraňovalo běhání po Jeseníkách. Hrála jsem si tam na indiány, byla jsem sama, nikdo se mi nemohl smát.“ Zklamání prožila, když se nedostala na JAMU v Brně. Za hereckým snem si ale šla dál a podařilo se jí dostat na ještě více prestižní školu: pražskou DAMU.
Když ji ukončila, stalo se jejím prvním angažmá Západočeské divadlo v Chebu.
Strávila tam čtyři roky a potom přešla do Prahy.
Nový byt rodině prospěl
S muži to neměla Valérie snadné, protože si nejspíš kladla příliš vysoké nároky. Nakonec se ale přece jen dočkala, našla životního partnera a měla s ním dva syny. „Za téměř pětatřicet let svého života jsem nepotkala člověka, o kterém bych byla přesvědčena, že s ním chci mít děti,“ uvedla. „Když jsem byla v Chebu, tak jsem hrozně toužila být slavná, úspěšná, nejlepší, navíc bohatá.
Ale chtěla jsem mít i klidný a dobrý soukromý život. A ono se to nedařilo. Ani jedno, ani druhé. Takže asi osud zapracoval a holt jsem měla prvorozeného syna v šestatřiceti a druhorozeného tři neděle před čtyřicátinami.“ Mužem, který konečně stál za to, byl kulisák Roman Kříž (53). Líbil se jí, i proto, že byl rockerem tělem i duší, což Valérii imponovalo.
Nakonec se rozhodla ho sbalit a podařilo se jí to. Společné začátky nebyly snadné, dvojice bydlela v maličkém bytě bez sporáku a se společnou toaletou na chodbě. Přežívali tam dokonce i poté, co Valérie přivedla na svět prvního syna. To se herečce samozřejmě nelíbilo. Vadilo by jí, kdyby mělo dítě vyrůstat v bytě bez koupelny.
Na městském úřadu žádala o větší byt a v roce 1997 se to konečně podařilo. Byla to až šokující změna, mít konečně bydlení s velkými okny, koupelnou a záchodem.
V novém bytě brzy znovu otěhotněla a partnerské štěstí tak bylo dovršeno.
Hlas jako struhadlo
Jestli se něčím Valérie opravdu proslavila, je to její hlas. V dabingu dosáhla skutečného mistrovství. Přitom to na začátku moc nevypadalo, že by to měla být její výhoda. „Když jsem svůj hlas poprvé díky lekcím rozhlasového herectví na DAMU slyšela ze záznamu, zděsila jsem se,“ přiznala.
„Něčím takovým se přece nemůžu nikdy živit.“ Její hlasová poradkyně, herečka Libuše Havelková (+92) jí potvrdila, že má skutečně hlas jako struhadlo. Právě takto zabarvený typický hlas z ní ale udělal mistryni daného oboru. Valérie namluvila spoustu slavných hereček – jejím nejznámějším dabingem je postava Claudie Cardinale (80) v legendárním westernu Tenkrát na západě.
Před časem se ale společně s ostatními dabéry dostala do války se studii kvůli špatným finančním podmínkám.
Je škoda, že herečka, která ženskému dabingu kdysi vládla, se dnes dostane pouze k jednomu až dvěma filmům ročně!
Pouze dva sloni ze sbírky mají své jméno!
Hodně lidí má nějakou sběratelskou vášeň a herečky nejsou výjimkami. Valérie má obrovskou sbírku slonů – tedy přesněji řečeno figurek těchto krásných zvířat. „Mám jich zhruba 1500 kusů, ale musela jsem to trochu zabrzdit.“ Před časem se kvůli stavebním pracím v bytě musela část sbírky odstěhovat do krabic.
Dvou ze slonů si opravdu váží – jednoho jí přivezla z USA Věra Galatíková (+69), druhého dostala před lety od Hany Maciuchové (72) po narození prvního syna.
